Co znamená rozpomenout se na to, kým jsme? Jak andský šamanský systém chápe energii, lidskou bytost a vztah člověka k vesmíru? A proč podle něj nestačí o duchovním poznání pouze mluvit, ale je třeba ho osobně prožít?
Andy nejsou jen krajinou starověkých civilizací, archeologických památek a horských cest. Jsou také místem, kde se po generace předávají duchovní tradice, jejichž pohled na člověka a svět se výrazně liší od moderního západního způsobu myšlení.
Jednou z nich je andský šamanský systém, který pracuje s představou energetického světa, různých stavů vědomí a člověka jako bytosti, jejíž podstata přesahuje její fyzické tělo.
V tomto systému není duchovní poznání založeno pouze na víře nebo na přijímání určité filozofie. Jeho cílem má být především osobní zkušenost: naučit se vědomě pracovat s pozorností, pracovat s myšlením, vnímat vlastní energetické tělo a postupně poznávat hlubší vrstvy svého bytí.
Důležitým tématem je také odpovědnost. Rozvoj schopností nemá sloužit osobnímu obdivu, moci nebo pocitu výjimečnosti. Má být spojen s čistotou záměru, vzájemností a schopností vytvářet harmonické vztahy.
Andské mystické umění představuje velmi propracovaný, silný a praktický systém duchovního rozvoje, který může být mimořádně užitečný pro dnešního člověka. Pomáhá mu vyrovnat se s každodenním stresem, vnitřním chaosem, roztříštěností a pocitem, že se ve vlastním životě ztrácí. Je to mocný nástroj pro upevnění osobnosti, její stabilizaci a integraci jednotlivých aspektů člověka.— Juan Núñez del Prado
1. Dva stavy vědomí : Pana a Lloke
PANA – Stav každodenního vědomí, ve kterém běžně fungujeme. Vnímáme okolní svět, přemýšlíme, plánujeme, řešíme praktické záležitosti a reagujeme na události. Tento stav se spojuje s beta aktivitou mozku.
LLOKE – je představován jako stav rozšířeného vědomí, ve kterém se podle tohoto systému mění způsob vnímání a člověk může získávat přístup k jiným formám poznání. Je spojen s převahou aktivity pravé mozkové hemisféry a s rozvojem jasnovidného vnímání.
Důležitý je především rozdíl mezi tímto stavem Lloque a snem nebo nekontrolovaným transem. Ve stavu Lloke zůstává člověk vědomý a schopný svou mysl ovládat.
Cílem šamanského výcviku je naučit se do tohoto stavu vědomě vstupovat a zase se vracet do běžného stavu.
Nejde tedy pouze o jednorázový mimořádný zážitek. Důraz je kladen na dlouhodobé cvičení, které má člověku umožnit posouvat pozornost z jednoho způsobu vnímání do druhého.
2. Karpai: zasvěcení jako vnitřní proměna
Proces duchovního výcviku se označuje kečuánským slovem Karpai. Nejde pouze o předání informací nebo naučení se určité technice. Karpai je zde chápáno jako zasvěcení, při kterém má docházet ke změně energetického pole člověka, jeho vnímání a způsobu, jakým se vztahuje ke světu.
S tím souvisí pojem Mosoq Karpai.
Slovo mosoq bylo vysvětleno jako „nový“. Celý výraz má pravděpodobně označovat novou proměnu energetického pole, která zasahuje samotnou bytost člověka.
Původní andské (kečuánské) pojmy nelze vždy jednoduše převést do evropského způsobu myšlení. Jejich význam se podle tohoto přístupu nevyčerpává slovní definicí, ale vychází z konkrétní zkušenosti a praxe.
Karpai má člověka postupně proměňovat. Nejde jen o to něco nového vědět, ale také se změnit prostřednictvím toho, co člověk sám prožije.
Tato myšlenka je důležitá pro pochopení celého systému: poznání se nemá stát pouhou informací, ale zkušeností, která proměňuje způsob, jakým člověk žije.
3. Kawsai Pacha: Svět jako proces energie
Jedním z ústředních pojmů andské kosmovize je Kawsai Pacha, popsaný jako energetický svět, v němž probíhají procesy a výměny mezi různými formami existence.
V tomto pojetí svět netvoří pouze to, co vidíme a čeho se můžeme dotknout. Je tvořen také vztahy, procesy a energetickými poli, která podle této nauky propojují člověka s okolím.
Andský systém rozlišuje dva druhy energie:
- Sami Kawsai – čistá, uspořádaná a člověku prospěšná energie. V rámci systému je spojována s léčením, transformací a rozvojem vnímání.
- Hucha – těžká energie, která má člověka zatěžovat, omezovat, vytvářet bloky a bránit jeho rozvoji.
Z tohoto pohledu není podstatné pouze to, kolik energie člověk má, ale také její kvalita, uspořádání a způsob, jakým s ní zachází.
Duchovní praxe má podle tohoto výkladu pomáhat rozpoznávat a uvolňovat to, co člověka zatěžuje, a posilovat to, co mu umožňuje rozvíjet se a vytvářet harmonické vztahy.
Vědomá práce s pozorností a energetickým polem vyžaduje ovšem výcvik.
Tři světy andského systému
Hanaq Pacha – horní světy (zde se nachází pouze Sami Kawsai, tedy čistá a uspořádaná energie)
Kay Pacha – svět naší zkušenosti (zde se nacházejí Sami Kawsai i Hucha v různých poměrech)
Uku Pacha – spodní světy (převažuje výhradně Hucha, tedy těžká energie)
4. Runa: Kdo jsme pod maskou člověka?
Co když člověk není pouze svou osobností, jménem, tělem a životním příběhem?
V andském systému je klíčovým pojmem Runa, který byl představen jako lidská bytost ve své hlubší podstatě. V tomto výkladu označuje energetickou bytost, jejíž existence přesahuje současný fyzický život.
Andská kosmovize tvrdí, že člověk nosí svou lidskou identitu jako masku a že jeho hlubší podstata pochází z jiných úrovní bytí.
Podle tohoto pojetí přichází Runa do Kay Pacha, tedy do světa naší současné zkušenosti, aby zde procházela určitými lekcemi. Po jejich absolvování se má vracet do své původní reality.
Tato představa zahrnuje také víru v minulé životy a možnost si na ně během duchovního výcviku vzpomínat.
Kanai – vědět a rozpomenout se
S Runou souvisí pojem Kanai, který se výkladá jako: vědět a rozpomenout se. V tomto systému se duchovní výcvik chápe jako proces návratu k poznání vlastní podstaty. Žák nemá pouze získávat nové znalosti od svého učitele. Má si postupně uvědomovat, kým podle této nauky skutečně je.
S tím souvisí výraz Noccan Kani, který znamená „vím, kdo jsem“ nebo „rozpomněl jsem se, kým jsem“.
V tomto pojetí není poznání sebe sama vytvořením nové identity. Je spíše odhalováním něčeho, co už v člověku existuje, ale co si dosud neuvědomoval.
Pachamama – bytost, která nám umožňuje existovat
Pachamama – matka země, ale ne jako matka, která Runu stvořila, ale jako vědomá bytost, jež nám umožňuje pobývat v tomto světě. Tím se zdůrazňuje rozdíl mezi původem bytosti a prostředím, v němž se její existence odehrává.
Pachamama zde není jen zemí jako fyzickým místem. Je chápána jako vědomá součást širšího energetického světa, který umožňuje život a zkušenost.
Kuoni Runa – cesta od mimořádného vnímání k výcviku
Cesta andského šamana nezačíná studiem teorie, ale často už v dětství. Výraz Kuoni Runa byl představen jako označení lidí, kteří mají od raného věku mimořádné vnímání a zkušenosti spojené se světlem. Slovo kuoni se spojuje s bleskem či paprskem a Kuoni Runa popisoval jako „děti paprsku“ nebo „děti blesku“.
Podle tohoto výkladu jsou někteří z těchto lidí vybíráni pro další duchovní výcvik. Jejich schopnosti však zpočátku nejsou plně pod jejich kontrolou. Teprve dlouhodobou praxí se mají naučit své vnímání vědomě ovládat.
V přednášce byla tato cesta popsána jako proces, který trvá přibližně deset let, ale ve skutečnosti může pokračovat celý život.
5. Paqo, Mesayoq, Pampa Mesayoq, Alto Mesayoq
Namísto obecného slova šaman, se v andské kosmovizi používá označení Paqo.
Po zvládnutí základního výcviku se člověk stává Misayoqem. Následuje další etapa označovaná jako Alto Misayoq, která dle dostupných informací vyžaduje přibližně dalších dvacet let práce a zahrnuje další stupně výcviku.
Je důležité poznamenat, že názvy a délka jednotlivých stupňů se mohou lišit podle konkrétní tradice. Také se nelze domnívat, že všichni andští léčitelé používají stejný systém označení.
V popisovaném pojetí je však důležitá jedna myšlenka: duchovní schopnosti nejsou považovány za důvod k osobnímu vyvyšování. Jsou spojeny s dlouhodobým závazkem, disciplínou a odpovědností.
Proč se duchovní setkání odehrávají v odlehlých místech?
Setkání a výcviky horských andských šamanů se odehrávají vysoko v horách, v jeskyních a na místech, která nejsou běžně přístupná veřejnosti.
Nejde tedy o představení určené turistům na náměstí v Cuscu. Posvátný charakter setkání je spojen s prostředím, soustředěním a předáváním znalostí mezi učitelem a žákem. Učitel své poznání nesděluje automaticky každému, kdo o něj projeví zájem. Žáka nejprve poznává a posuzuje jeho připravenost.
V tomto systému se setkání s učitelem nepovažuje za příležitost k získání zajímavých informací. Je součástí náročnější cesty, která vyžaduje čas a osobní proměnu.
6. Qamac a Pucllall: Vesmír jako tvořivá hra
Důležitým tématem, je také představa, že svět, který vnímáme jako skutečnost, není jedinou možnou podobou reality. Andští šamané používají pojmy : Qamac a Pucllall.
Qamac – princip, který vytváří realitu
Qamac bývá představován jako princip tvůrčího vědomí, jakýsi architekt bytí, který vytváří podobu reality. Vesmír je utvářen vlákny a jednotlivé podoby existence vznikají prostřednictvím tohoto tvořivého principu.
Qamac zde není chápán pouze jako další bytost ve vesmíru. Je to princip, díky němuž se vesmír a jeho podoby vůbec mohou projevovat.
Pucllall – kosmická hra
Druhým pojmem je Pucllall, který bývá označen jako kosmická hra. Podle této interpretace je lidský život součástí mnohem širšího procesu, v němž se vědomí poznává prostřednictvím různých zkušeností.
To, co považujeme za pevnou a neměnnou skutečnost, je v tomto pojetí jednou z podob této hry. Tvrdí se, že cílem duchovního výcviku je postupně poznávat další úrovně reality a uvědomovat si vlastní roli v tomto procesu.
Objevuje se zde také myšlenka, že čím vyšší úroveň vědomí člověk navštěvuje, tím méně lze oddělovat hmotu, vědomí a čas. Na nejvyšších úrovních, označovaných jako Hanaq Pacha, mají tyto rozdíly podle popisovaného systému přestat fungovat způsobem, na který jsme zvyklí.
Jde o duchovní kosmologii, která se možná jednou v budoucnosti propojí nebo lépe doplní s vědeckým modelem vesmíru.
Kolur Iti – Absolutno
Pojem Kolur Iti byl na přednášce spojován s absolutnem, jediným vědomím a jediným „Já“.
V tomto výkladu jsou individuální bytosti různými projevy jednoho základního vědomí. Člověk, jeho duše i jeho současná identita jsou chápány jako různé vrstvy, jejichž prostřednictvím se toto vědomí poznává.
Představa dvou masek: člověk je maskou duše a duše je maskou jediného vědomí.
Z tohoto pohledu není nejvyšším cílem stát se někým výjimečným. Je jím poznat, co se skrývá za představou vlastní oddělenosti.
- text inspirovaný vlastní zkušeností, přednáškami Maroše Vaga a dílem Petra Chobota, Joan Parisi Wilcox, Juan Núñez del Prado