Od vlhkého amazonského horského lesa až po ledové vrcholy And. Historická rezervace Machu Picchu je krajinou mimořádných výškových rozdílů, rozmanitých ekosystémů a života, který se přizpůsobil velmi odlišným podmínkám.
Machu Picchu je známé především svou inckou citadelou, kamennými chrámy a zemědělskými terasami. Jeho skutečný přírodní význam však sahá mnohem dál než k archeologickým památkám.
Historická rezervace Machu Picchu zahrnuje hluboká údolí, prudké horské svahy, řeky, mlžné lesy, travnaté pláně i vysokohorské oblasti v okolí zasněžených vrcholů. Na relativně malém území se tak setkávají přírodní prostředí s velmi rozdílnými podmínkami pro život.
Výškový rozdíl mezi nejnižšími oblastmi rezervace a vrcholem hory Salkantay činí podle uvedených údajů přibližně 4 546 metrů. Zatímco v nižších polohách se daří bujné vegetaci horského tropického lesa, ve vysokých nadmořských výškách přežívají jen organismy přizpůsobené chladu, větru a nedostatku živin.
Právě toto mimořádné rozpětí umožňuje rozlišovat v rezervaci devět přírodních zón.
1. Devět výškových pásem: od tropického lesa po ledovcové vrcholy
V Andách se s rostoucí nadmořskou výškou výrazně mění teplota, vlhkost, půda i délka vegetačního období. Rostliny a živočichové proto musí být přizpůsobeni konkrétním podmínkám.
V rezervaci Machu Picchu se podle odborného členění uvedeného v podkladu rozlišuje devět výškových a ekologických zón. Jejich hranice nejsou v přírodě vždy ostré a některé se výškově překrývají.
1. Subtropický vlhký les
Přibližně 1 725–2 000 m n. m.
Nižší oblasti údolí Urubamby charakterizuje hustá vegetace horského tropického lesa. Stromy mohou dosahovat výšky kolem 30 metrů. Mezi nimi rostou keře, popínavé rostliny, epifyty a pestré orchideje. Bohatá vegetace vytváří prostředí pro širokou škálu živočichů.
2. Subtropický velmi vlhký nižší horský les
Přibližně 2 000–3 000 m n. m.
Do této zóny patří samotná citadela Machu Picchu i okolní lokality, například Intipunku, Chachabamba a Chrám Měsíce. Podklad uvádí jako charakteristické dřeviny cedr a chinovník (quina).
3. Subtropický vlhký nižší horský les
Přibližně 2 400–3 000 m n. m.
Tato zóna se nachází v údolích Urubamby a Cusichacy a na přilehlých horských svazích. Rostou zde mimo jiné olše a další stromy charakteristické pro andské horské lesy.
4. Subtropický horský deštný les
Přibližně 3 000–3 800 m n. m.
Tato oblast zahrnuje archeologické lokality Intipata, Wiñay Wayna, Phuyupatamarca a Sayaqmarka. Stromy jsou zde obecně nižší než v nižších polohách. Typické jsou různé druhy horských dřevin, keřů a stromových kapradin.
5. Subtropický velmi vlhký horský les
Přibližně 3 000–3 800 m n. m.
Tato zóna se výškově překrývá s předchozí, ale má odlišné srážkové podmínky. Mezi uváděné dřeviny patří queñual, označení pro druhy rodu Polylepis, které jsou pozoruhodně přizpůsobené životu ve vysokých Andách.
6. Velmi vlhká vysokohorská páramo
Přibližně 3 800–4 100 m n. m.
Souvislé lesy ustupují travnatým porostům a nízkým keřům. Rostliny se musí vyrovnávat s chladnějšími nocemi, silným větrem a výraznými výkyvy teplot.
7. Subtropická vysokohorská velmi vlhká páramo
Přibližně 4 100–4 400 m n. m.
Vegetaci tvoří především odolné trávy, včetně ichu, a drobné byliny. Rostliny zde rostou v náročných podmínkách s krátkým obdobím příznivým pro vegetaci.
8. Subtropická vysokohorská tundra
Přibližně 4 400–4 900 m n. m.
Krajina je otevřenější a vegetace řidší. Převládají odolné trávy a nízké rostliny, zatímco výše se objevují kamenité morény a půdy s velmi omezenými podmínkami pro růst.
9. Subtropická nivální zóna
Přibližně 4 600 m n. m. až k vrcholu Salkantay
Ve vysokohorském prostředí s mrazem a skalním podložím je rostlinný život velmi omezený. Na vhodných místech se uchycují lišejníky a některé houby, které dokážou přežívat i v extrémních podmínkách.
Mlžný les: svět orchidejí, kapradin a vysokých stromů
Jedním z nejvýraznějších prostředí rezervace je mlžný les, který se nachází na vlhkých horských svazích v přechodu mezi Andami a amazonskou oblastí.
Častá oblačnost a vysoká vlhkost vytvářejí podmínky pro bohatý rostlinný život. Na větvích stromů rostou epifyty, které využívají jiné rostliny jako oporu, aniž by z nich přímo odčerpávaly živiny. Patří k nim například orchideje a některé kapradiny.
V nižších polohách mohou stromy dorůstat značné výšky. S rostoucí nadmořskou výškou se jejich vzrůst zpravidla zmenšuje a vegetace se mění v nižší horské lesy a křoviny.
Mlžný les je důležitý také pro koloběh vody. Zachycuje vlhkost z oblačnosti, pomáhá regulovat odtok a poskytuje útočiště řadě organismů, které jsou závislé na specifických podmínkách tohoto prostředí.
Salkantay: hranice života ve vysokých horách
Hora Salkantay dosahuje výšky přibližně 6 271 metrů nad mořem a představuje nejvyšší bod uvedený v popisu historické rezervace.
Její kečuánský název se obvykle překládá jako „divoká“ nebo „nespoutaná hora“. Zasněžený vrchol kontrastuje s vlhkými zelenými údolími v nižších polohách.
Ve vysokých nadmořských výškách se podmínky pro život výrazně zhoršují. Teploty jsou nízké, vítr silný a půda často chudá nebo zcela chybí. Souvislá vegetace postupně mizí a na skalách se mohou uchytit jen velmi odolné organismy.
Právě prudký přechod od tropického lesa k vysokohorskému prostředí ukazuje, jak mimořádně pestrá je příroda peruánských And.
4. Medvěd brýlatý: obyvatel andských lesů
Medvěd brýlatý (Tremarctos ornatus) je jediným žijícím druhem medvěda původem z Jižní Ameriky. Jeho jméno odkazuje na světlé znaky kolem očí, které mohou připomínat brýle. Jejich tvar a výraznost se u jednotlivých zvířat liší.
Obývá především andské lesy a další horská prostředí. Je všežravý, přičemž velkou část jeho potravy tvoří rostlinné složky, například plody, listy a další části rostlin. Podle dostupnosti potravy může konzumovat také živočišnou potravu.
Medvěd brýlatý je důležitou součástí andských ekosystémů. Pohybuje se v rozsáhlých územích a může přispívat k šíření semen některých rostlin.
Jeho přítomnost v oblasti Machu Picchu připomíná, že historická rezervace není jen archeologickou památkou, ale také útočištěm pro volně žijící druhy, které potřebují zachovalé horské prostředí.
Proč je tato biodiverzita tak výjimečná?
Mimořádná biologická rozmanitost Machu Picchu je výsledkem několika propojených faktorů.
- Velké výškové rozdíly vytvářejí široké spektrum teplotních a vlhkostních podmínek.
- Strmé svahy a hluboká údolí vytvářejí různá místní stanoviště i na relativně malých vzdálenostech.
- Vlhkost a oblačnost podporují rozvoj mlžných lesů a epifytické vegetace.
- Řeky a vodní toky propojují jednotlivé části krajiny a ovlivňují místní ekosystémy.
- Přechod mezi Andami a amazonskou oblastí umožňuje setkávání druhů a přírodních společenstev s odlišnými ekologickými nároky.
Tato kombinace činí z historické rezervace významné území pro ochranu přírody i pro studium toho, jak se organismy přizpůsobují změnám prostředí.
Machu Picchu očima Listra: víc než kamenná citadela
Když se řekne Machu Picchu, většina lidí si představí kamenné zdi, zelené terasy a ikonický vrchol Huayna Picchu. Celý příběh tohoto místa je však mnohem širší.
Stejně důležitý jako lidský um je zde přírodní svět: vlhký horský les, orchideje, stromové kapradiny, horské trávy, řeky a živočichové, kteří nacházejí útočiště v rozmanité krajině.
Poznávání Machu Picchu tak může začít u incké architektury, ale nemusí u ní skončit. Čím lépe rozumíme přírodnímu prostředí, tím lépe chápeme i podmínky, ve kterých tato civilizace žila a tvořila.
