Andský a amazonský šamanismus nelze automaticky označit za primitivní způsob myšlení. Jedná se o komplexní duchovní systémy, které mají vlastní terminologii, metody výcviku a způsoby poznávání.
V rámci tohoto systému se dokonce i obtížné nebo ohrožující setkání může stát příležitostí k rozvoji. Člověk se má naučit rozpoznat nebezpečí, vzdorovat mu a posilovat vlastní schopnosti.
Výčet některých termínů andských šamanů:
- Khara – označení spojenců, kteří mohou pocházet z různých úrovní existence. Mohou mít podobu zvířat, rostlin nebo stromů. ( Duchovní spojenci a totemová zvířata známá z některých severoamerických tradic)
- Apus – nehmotné bytosti světla, které byly spojovány s ochranou a duchovní podporou. Vysokohorské vrcholky , dosahujících až 6000mnm, jsou označovány za posvátné APUs. APU se nechávají nazývat také hlavní představitelé některých etnik na území Peru – např Awajúni nebo Wampisové.
- Supai – bytosti spojované se spodními světy a s Hucha. Přednášející je popisoval jako nebezpečné bytosti, které se snaží získávat lidskou energii.
1. Energetické tělo a centra lidské bytosti
Základním pojmem andské kosmovize je Pokpo, označující energetické tělo nebo bioenergetické pole, které dle zdrojů prostupuje člověkem a obklopuje jej.
V tomto systému se předpokládá, že většina lidí své energetické tělo nevnímá vědomě. Duchovní výcvik má pomáhat rozvíjet schopnost uvědomovat si vlastní vnitřní stav, pracovat s pozorností a postupně poznávat jednotlivá energetická centra.
Andským šamanům nejde o to vytvořit složitou filozofii, ale prostřednictvím cvičení získat osobní zkušenost.
Cosqo – centrum v oblasti břicha
Jedním z hlavních center je Cosqo, které bylo lokalizováno do středu břicha, přibližně do oblasti pupku.
Spojuje se s pamětí duše, označovanou jako Kanai, a s možností přístupu ke vzpomínkám na minulé životy.
Podle tohoto systému se kolem centra nachází energetický pás síly, označovaný jako chumpi.
Některé nauky tvrdí, že centrum v břichu Cosqo má člověku umožnit hlubší přístup k sobě samému a podle tohoto duchovního výkladu také zkušenosti, jako jsou mimotělní prožitky.
Cosqo bylo zároveň spojeno s názvem Cusco, které je považováno za centrum incké říše. Kolem tohoto centra se soustřeďovaly moc a dominance tehdejší civilizace.
Sonqo – centrum srdce
Dalším centrem je Sonqo, umístěné uprostřed hrudi.
Spojuje se se vztahy, schopností soucitu a rozvojem léčitelských schopností. Nevyrovnanost tohoto centra měla podle daného systému souviset s obtížemi ve vztazích.
Práce s tímto centrem zahrnuje dechové techniky a uvolňování energetických bloků.
Kunkka – centrum krku
Kunkka bylo popsáno jako centrum v oblasti krku, spojované s komunikací a uměleckými schopnostmi.
Jeho aktivace pomáhat rozvíjet různé formy vyjadřování a komunikace.
Inti Ñawi a Ushnu
Pojmy Inti Ñawi, přeložené jako sluneční oko, a Ushnu, spojený s oblastí temene hlavy.
Ushnu bylo představeno jako centrum, jehož aktivace má přinášet hlubší změny v člověku.
Jednotlivá centra jsou přirovnávána k čakrám známým z indických duchovních tradic. Mají obdobné umístění a funkce.
2. Čuja: čistota a odpovědnost za vlastní schopnosti
V přednášce byl pojem Čuja spojován s energetickou, informační a emocionální čistotou.
Podle tohoto systému nestačí získat určitou schopnost. Člověk musí být zároveň schopen zacházet s ní odpovědně.
Andská kosmovize zdůrazňuje, že schopnosti, jako je jasnovidnost nebo léčení na dálku, jsou v tomto pojetí spojeny s velkou odpovědností. Pokud člověk získané znalosti zneužije, může podle přednášky nést následky i v dalších životech. Tento důraz na etiku je důležitým tématem celého systému.
Duchovní rozvoj nemá být cestou k získání moci nad druhými. Má být spojen s disciplínou, sebekontrolou a vědomím důsledků vlastního jednání.
3. Ayni, Masintin, Yanantin a Ranti: umění vytvářet vztahy
Oblast andského šamanismu, která může být inspirativní i bez přijetí duchovních předpokladů, je práce se vztahy.
Ayni – vzájemnost a výměna
Pojem Ayni je vysvětlován jako výměna energie mezi lidmi a dalšími bytostmi. Tento princip se spojuje s podáním ruky, objetím, dotykem zvířete, kontaktem se stromem i samotnou pozorností věnovanou druhému člověku.
V širším andském kulturním kontextu je ayni známé především jako princip reciprocity, vzájemné pomoci a oplácení podpory.
Masintin – spojení podobného
Tento pojem je představován jako aliance energeticky podobných bytostí a jako princip fungování šamanského kruhu síly.
Yanantin – vztah protikladného či odlišného
Yanantin je spojení mezi bytostmi, které nejsou stejné, například mezi člověkem a stromem nebo člověkem a zvířetem.
Ranti – harmonie mezi odlišnými
Cílem vztahu mezi odlišnými bytostmi má být podle tohoto výkladu harmonie a soužití, které se vzájemně podporuje. Právě zde se objevuje myšlenka, že nejvyšším cílem není odstranit všechny rozdíly, ale naučit se s nimi žít.
Vztah člověka a stromu nemusí být stejný jako vztah dvou lidí. Stejně tak se nemusíme stát totožnými s druhým člověkem, abychom s ním dokázali vytvořit harmonické spojení.
4. Munay: schopnost milovat a vcítit se
Mezi nejdůležitější schopnosti člověka je schopnost tzv. Munay, schopnost milovat a vcítit se do druhých.
Skutečná láska automatickou vlastností člověka. Je to schopnost, kterou je třeba rozvíjet.
Nejde pouze o cit nebo přitažlivost. Munay má zahrnovat také schopnost respektovat druhého, vnímat jeho zkušenost a jednat s ohledem na jeho dobro.
Tento přístup spojuje duchovní rozvoj s každodenním životem. Člověk může studovat různé nauky, absolvovat výcvik a získávat nové zkušenosti, ale pokud se jeho vztah k druhým nezlepšuje, zůstává podstatná část práce nedokončená.
Podle této myšlenky je schopnost milovat důležitější než mimořádné schopnosti samotné.
5. Phukui a Atii: energie jako pomoc druhým
Schopnost Phukui je spojována s přenosem léčivé energie na dálku. Atii bylo popsáno jako schopnost přenášet energii na různá místa, do prostředí, na lidské bytosti nebo na sebe sama.
Tyto schopnosti se pojí s rozvojem energetických center a s dlouhodobým výcvikem.
Z hlediska samotné filozofie systému je ale podstatný jiný motiv: získané schopnosti mají být používány odpovědně a ve prospěch ostatních, nikoli jako prostředek k ovládání druhých.
6. Wuachu: každý člověk má svou vlastní cestu
Pracuje se zde s myšlenkou vlastní cesty, označovaná jako Wuachu.
V duchovním smyslu jde o stopu, kterou každý člověk zanechává ve světě a v širším energetickém prostoru.
Každý má podle tohoto pojetí svou vlastní Wuachu. Jeho úkolem není kopírovat někoho jiného, ale rozvíjet vlastní cestu. Tato myšlenka se promítá také do vztahu mezi učitelem a žákem.
Podle přednášejícího andský učitel nechce, aby na něm žák lpěl nebo ho uctíval jako nedotknutelnou autoritu. Pokud žák začne svého učitele příliš idealizovat, může se ho učitel pokusit humorem a nadsázkou přivést zpět k samostatnosti.
Poselství je jednoduché: Ty máš svou vlastní cestu. Nemáš se stát mnou.
V tomto přístupu není úkolem učitele vytvářet následovníky, kteří ho budou napodobovat. Má pomáhat žákovi, aby se postupně naučil stát sám za sebou.
Respekt bez slepé poslušnosti
Je rozdíl mezi andským přístupem a duchovními směry, v nichž může být učitel postaven do role nedotknutelné autority.
V andském systému má být člověk respektován jako samostatná bytost, která se nemá vzdávat vlastního úsudku.
To neznamená, že zde neexistuje hierarchie nebo že žák nemusí respektovat zkušenosti učitele. Podle přednášky však respekt nemá znamenat slepou poslušnost.
Tento princip lze chápat i mimo duchovní tradice: dobrý učitel nepěstuje závislost na své osobě, ale pomáhá druhému, aby se postupně stal samostatnějším.
7. Proč se svět chápe jako hra a nepřítel jako učitel?
Opakovaně se zde take objevuje myšlenka, že svět je kosmickou hrou a že samozřejmě i obtížné zkušenosti mohou přispívat k rozvoji člověka.
Člověk prohrává už ve chvíli, kdy začne bojovat bez respektu k druhému. Naopak schopnost vnímat konflikt jako situaci, ze které se lze učit, umožňuje zachovat si odstup a hledat jiné možnosti jednání.
Zvláštní důraz je kladen na respekt k protivníkovi. I nepřítel může člověka něco naučit, protože mu ukazuje jeho vlastní slabiny, strachy a omezení.
Tento princip ovšem neznamená, že máme přijímat násilí, zneužívání nebo nebezpečné jednání. Respekt k druhému člověku nevylučuje hranice, sebeobranu ani odmítnutí škodlivého chování.
Bytosti označované jako Supai, které mají člověka ohrožovat a zatěžovat, tak právě i ony jsou zde chápány jako součást procesu učení.
Základní myšlenkou je, že rozvoj nevzniká pouze v příjemných situacích. Člověk se může mnoho naučit také z překážek, pokud dokáže rozpoznat, co se z nich může naučit, aniž by popíral jejich skutečné důsledky.
8. Duchovní schopnosti a odpovědnost
V poznámkách z přednášky se objevovala také představa, že některé schopnosti vyžadují mimořádnou míru vnitřní čistoty a disciplíny.
Čím větší schopnosti člověk podle tohoto systému získává, tím větší odpovědnost za jejich použití na sebe bere.
Tato odpovědnost se vztahuje nejen k samotným technikám, ale také k tomu, jak člověk zachází s ostatními lidmi, se svým postavením a s poznáním, které získal.
Zdůrazňuje se zde, že duchovní schopnosti nemají být využívány k manipulaci nebo osobnímu prospěchu.
Zvláště důležitý je v tomto kontextu vztah mezi poznáním a pokorou.
Pokud člověk začne věřit, že je díky svým schopnostem lepší než ostatní, dostává se do rozporu s principem, který má celý výcvik podporovat.
Cílem nemá být stát se výjimečnou osobností, kterou ostatní obdivují. Má jím být hlubší poznání sebe sama a schopnost jednat s větší citlivostí a odpovědností.
Závěr: Poznat sebe sama znamená změnit způsob, jakým žijeme
Andský šamanský systém nabízí neobvyklý pohled na člověka, vědomí a vesmír.
Pracuje s představou energetického světa, různých stavů vědomí, hlubší identity člověka a postupného rozpomenutí na vlastní podstatu. Popisuje také cestu dlouhodobého výcviku, v němž mají důležitou roli odvaha, disciplína a odpovědnost.
Klade se zde důraz na osobní zkušenost namísto slepé víry, hledání vlastní cesty namísto napodobování autorit, vzájemnost namísto jednostranného přijímání a odpovědnost namísto touhy po moci.
A především velkou roli zde hraje myšlenka, že duchovní rozvoj nemá člověka oddělovat od ostatních, ale pomáhat mu lépe chápat sebe sama i své místo ve světě.
Pokud je naším cílem poznat, kým skutečně jsme, jak se toto poznání projeví v tom, jak zacházíme s druhými lidmi, s přírodou a se svým vlastním životem?
Odpověď nemusí spočívat v mimořádných zážitcích ani v přijetí konkrétní duchovní nauky. Může začínat mnohem jednodušeji: větší pozorností, schopností naslouchat, respektem k druhým a ochotou převzít odpovědnost za vlastní cestu.
- text inspirovaný vlastní zkušeností, přednáškami Maroše Vaga a dílem Petra Chobota, Joan Parisi Wilcox, Juan Núñez del Prado
